Světlá

Světlá, založena ve XIII. století klášterem Hradisko u Olomouce. Bývala též zvána Světlé či Světlý. Osada Přívěst (Duldungsdorf) ležící z větší části nad silnicí vedoucí z Jevíčka do Boskovic vznikla v XVIII. století. Od roku 1848 je spojena se Světlou.
Katastr obce leží v geologickém útvaru Boskovické brázdy a na východě je lemován zvedajícími se kopci Drahanské vrchoviny. Okolní lesy zvou na krásné dlouhé vycházky a nabízí bohatství hub a lesních plodů.

BUDE VÁS ZAJÍMAT

Poloha obceSvětlá je malá zemědělská obec ležící v nejvyšší části nížinné oblasti Malé Hané v přibližné nadmořské výšce 437 m asi 10 km severně od Boskovic. 
Z dávné historie
Dle archeologických nálezů lze soudit, že nejstarší obyvatelstvo sídlilo na katastru obce již v předhistorickém období. Roku 1078 bylo území kolem Světlé darováno olomouckým knížetem Otou Sličným klášteru Hradisko u Olomouce, s nímž jsou dějiny obce velmi úzce spjaty.
Samotná obec Světlá byla založena pravděpodobně roku 1250 hradišťským opatem Robertem. Pozdější písemná zmínka o obci je z roku 1321 v souvislosti s pronájmem majetku rytířů ze Ptení a také roku 1499 v listině krále Vladislava II., kde král zastavil opravu nad probožstvím knínickým (t.j. městečko Knínice, Svitávka a vsi Cetkovice, Šebetov, Uhřice, Světlá, Kořenec, Úsobrno a Okrouhlá) Ladislavovi z Boskovic.
V obci byl roku 1563 za opata Kašpara z Litovle založen dvůr, který byl dokončen v roce 1597. Tento starý dvůr roku 1721 barokně přestavěl opat Benedictus Bönisch. Tehdy byl zasazen do zdi dvora erb kláštera Hradisko u Olomouce s postavou svatého Štěpána v jedné polovině a v horní části s iniciálami BBAG zmiňovaného opata. Po zrušení kláštera v roce 1784, byl dvůr v roce 1787 rozparcelován mezi nové usedlíky. Toleranční patent z 13. října 1781 povoloval helvetskou víru, a tak sem císař povolal protestanty nejen z Čech, ale také z území dnešního Německa, kteří dříve museli po bitvě na Bílé hoře roku 1620 odejít z Čech a Moravy, pokud se nechtěli stát katolíky. Tím byly položeny základy nové osady zvané Přívěst. Německy se tato osada nazývala Duldungsdorf, což vyjadřovalo, že zde jsou trpěni protestanti. Teprve roku 1848 byly Světlá a Přívěst sloučeny v jednu obec.
Světlá v minulých dvou stoletích
Roku 1876 vznikl v obci velice pokrokový čtenářský spolek Svornost, který už v prvním roce měl na 200 českých knih. O rok později založil Karel Adolf Műller obecní kroniku, kde zachytil řadu událostí nejen ze Světlé a Přívěsti, ale také z okolních vesnic. V tehdejší době časté požáry domků byly impulsem k založení hasičského sboru s ruční stříkačkou roku 1887. V roce 1908 založilo 46 zdejších občanů místní úřadovnu Raiffeisenky.
Ve 20. letech minulého století bylo dokončeno odvodnění katastru obce a vybudováno na loukách pod obcí zavlažovací zařízení. 23. prosince 1936 vyhořel světelský dřevěný větrný mlýn z konce 19. století. Stával v místech na „Kopaninách“ asi 150 metrů severovýchodně od obce. Velkým pokrokem bylo zavedení elektřiny do obce v roce 1937. První žárovky se zde rozsvítily 18. prosince 1937. V letech 1970 až 1972 byl v obci vybudován nový obecní úřad, sál a hasičská zbrojnice.
Správní vývoj obce
Spolu s dalšími okolními vesnicemi byla Světlá součástí panství neboli zboží knínického se střediskem v Knínicích, které patřilo klášteru Hradisko u Olomouce. Z Knínic se sídlo panství postupně v 16. století přemístilo do Šebetova. Klášter byl však roku 1784 nařízením císaře Josefa II. zrušen, a klášterní majetek připadl Náboženskému fondu. Ten majetek roku 1825 prodal hraběti Karlu Strachwitzovi a v roce 1837 jej zdědil jeho syn Mořic. Na kratičkou dobu 1860 až 1865 vlastnil majetek Karel Oktavius Lippe-Wiesenfeld. Panství pak opět v roce 1865 připadlo Strachwitzům. Bylo to v době, kdy na jejich majetek byla uvalena exekuce, a tak Šebetovské panství koupil ve veřejné dražbě roku 1865 vídeňský továrník Jan Maya a nedlouho nato je v srpnu 1877 koupil baron Mořic Königswarter. Poslednímu šebetovskému baronu Janu Alexandrovi Königswarterovi byl majetek v roce 1945 zkonfiskován.
V Šebetově byla roku 1850 zrušena vrchnostenská kancelář a od té doby patřila Světlá do roku 1949 pod správu soudního okresu Jevíčko a okresního hejtmanství v Moravské Třebové. Ve válečné době 1941 – 1945 byla Světlá podřízena politickému okresu Boskovice. V roce 1949 připadla do okresu Boskovice a od roku 1960 je Světlá součástí okresu Blansko. Téhož roku byla Světlá násilně sloučena se Šebetovem, od něhož se osamostatnila v roce 1992 a dnes je opět samostatnou obcí v úrodném kraji Malé Hané.

TURISTIKA
Turistické zajímavosti v obci:
V obci byl v letech 1563-1597 postaven dvůr. Při přestavbě roku 1721 nechal opat Benedictus Bönisch zasadit do zdi dvora erb kláštera Hradisko
u Olomouce. Ve 2. polovině 20. století byl erb přemístěn na nový dům číslo 30, který stojí v místech zbourané části budovy dvora.
Kaplička Nanebevzetí Panny Marie z roku 1872 byla opravena a vysvěcena v roce 1996.
Pamětní deska z roku 1998 se jmény světelských občanů, kteří zahynuli během 1. světové války je umístěna na budově OÚ.
Pomník Františka Palackého při hlavní silnici Šebetov – Cetkovice byl postaven na začátku minulého století členy místního čtenářského spolku Svornost.
Lidová architektura: v obci se dochovalo několik roubených stodol (nejstarší z nich až z 18. století), domy podsedníků na návsi a několik chalupnických domků v bývalé osadě Přívěst.
Další turistické aktivity
Zdejší krajina je vhodná pro pěší turistiku, cykloturistiku, za příhodných sněhových podmínek i pro běžkování.
TIPY NA VÝLET
Nulliporové vápence
V době mladších třetihor, v miocénu, vniklo na území dnešní Malé Hané moře. Táhlo se úzkým „chobotem“ od Vídně až k České Třebové. Toto moře zde usadilo vrstvy slínu, někde velmi mocné, s četnými krásně zachovalými zkamenělinami mořských živočichů, hlavně dírkovců, korálů a měkkýšů. V nadloží slínu byly na některých místech mezi Světlou a Cetkovicemi (ale i na jiných místech v okolí) usazeny pevné bělošedé litavské vápence, obsahující hojně zrna mořské řasy rodu Nullipora. Podle těchto řas jsou nazývané nulliporové.
Vápence jsou hrubé a často přeplněné málo zřetelnými zkamenělinami živočichů bývalého moře. Tato struktura s různými dírkami a skulinkami mu u místních obyvatel vysloužila pojmenování myšiňák.
Vzhledem k tvrdosti nulliporového vápence byla tato hornina těžena a v okolí hojně využívána jako stavební materiál. Přibližně 700 m severovýchodně od Světlé jsou v terénu patrné jámy bývalých povrchových lomů se zbytky vápencových ložisek.

Starý zavlažovací systém
Podél cesty k železniční zastávce se u potoka a v okolních loukách nacházejí zbytky starého zavlažovacího systému, postaveného v letech 1927-1928. Sloužil k zavlažování mezofilních (střídavě vlhkých) luk, které byly ve 20. letech minulého století v důsledku odvodňování celého obecního katastru odvodněny. Celý systém zavlažovacích kanálů a stavidel přestal být využíván v průběhu 50. let 20. století.

Rozvodí řek Moravy a Dyje
V nejvyšší části nížinné oblasti Malé Hané, mezi Světlou a Borotínem, se táhne plochý hřbet, který zde vytváří rozvodnici povodí dvou řek: Moravy a Dyje.
Přírodní zajímavost tohoto rozvodí se nachází asi 1?km západně od Světlé. Z východních kopců teče Světelský potok, který se zde stáčí na sever, získává jméno Uhřický a vlévá se do říčky Jevíčka, která je součástí povodí řeky Moravy. Ze západních protějších svahů od Borotína teče Stříbrný potok, který se zde v bezprostřední blízkosti několika metrů od Světelského potoka naopak stáčí na jih a vlévá se do Semíče, který patří do povodí řeky Dyje.

Zdroje informací:
OÚ Světlá, Jiří Pokorný