Malá Roudka

---

---

Obce Malá Roudka a Skočova Lhota náleží k horské části Malé Hané, leží již mezi kopci Podorlické pahorkatiny ve zvýšené poloze nad úrodným pruhem Boskovické brázdy. První písemná zmínka o osadách pochází z roku 1355. Podle zápisu v zemských deskách olomouckých měl koupit opatovský vladyka Bedřich v Rudce půl lánu.
V kulturním areálu ve Skočové Lhotě se od roku 1991 každoročně konají v půli července pivní slavnosti, které tvoří dominantu letních zábav.
Příjemná krajina tvořená jehličnatými lesy, protkanými poli a loukami zve k procházkám, z úbočí kopců je překrásný výhled na panorama Drahanské vrchoviny.

BUDE VÁS ZAJÍMAT

Z historie obce – První písemná zmínka o Malé Roudce se váže až k roku 1372. Území dnešní obce znal člověk jistě již mnohem dříve. O jeho přítomnosti svědčí archeologické nálezy (nálezy kamenných nástrojů ve Skočově Lhotě i Malé Roudce), blízkým okolím vedly trasy prastarých obchodních cest mířících na sever k Baltu, k jihu a k jihovýchodu. Z názvu obcí Roudka (Rudka, Routka apod.) lze usuzovat, že jsou původu hornického. Na katastru sousední Velké Roudky se prokazatelně těžila železná ruda v údolí bývalých lázní. Mohly zde být i dílny kovolitců z doby bronzové.
Malá Roudka i Velká Roudka jsou považovány za jednu původní velmi starou vesnici, vzniklou pravděpodobně současně s Opatovicemi. Po majetkovém oddělení – zakoupení klášterem augustiniánů v Jevíčku právě v roce 1372, se vyvíjela již jako samostatná osada s přídomkem Malá. U kláštera zůstala až do jeho zrušení v roce 1784. V roce 1791 se vrací Malá Roudka k Velké Roudce a tím i k Borotínu. Dá se předpokládat, že s Malou Roudkou od 18. století majetkově putovala i Skočova Lhota. Tyto tři obce tvoří od roku 1832 tak zvaný trojspolek obcí, který se rozpadá roku 1920. 
Osada Malá Roudka byla založena jako v podstatě lesní lánová vesnice ulicového tvaru. Uspořádání polností v katastru z doby založení se zachovalo po 7 století až do roku 1954, kdy byly staré meze, hranice a cesty rozorány. Původní stav je zřetelný ze starých map. Z nich vidíme, že v nově založené osadě bylo 6 lánů, 3 z nich byly později děleny a přeměňovány, ale vždy již uvnitř původního obvodu. Také uspořádání usedlostí, které byly několikrát přestavěny, připomíná staré osídlení zaváděné u nás od 11.století.
Přízvisko Skočovy (dříve též Skočové) Lhoty se ustálilo až poměrně pozdě. V roce 1376 se prodávalo půl třetího lánu v Drahomilově Lhotě, v dalších letech se zmiňuje Lhota nad Opatovicemi, Bedřichova Lhota, nebo pouze Lhota – jednalo se vždy zřejmě o Skočovu (Skočovou) Lhotu, název se měnil pravděpodobně podle jména purkmistra. Nynější název je poprvé doložen v roce 1713 a to v podobě Kočová Lhota.
Spouštění elektrického proudu v Malé Roudce a Skočové Lhotě
Dnes považujeme používání elektrického proudu za zcela běžnou záležitost, ale není to vlastně ani tak dávno, kdy tomu tak nebylo. 28. října 1928 proběhly ve Velké Roudce velké oslavy na počest deseti let samostatnosti Československé republiky. Proběhl lampiónový průvod, byl odhalen pomník padlým v I. světové válce, který darovala firma Hrbata-Smékal. Na 2,5 m vysokém soklu byla umístěna busta prvního prezidenta T.G.Masaryka a kolem zahrádka s květinovou výzdobou.
V tomto roce byla zavedena do obce Velká Roudka elektřina a vyskytly se první rozhlasové přijímače a elektrické žehličky. Nebylo tomu tak všude,v „Pazderně“ a všude, kde nebylo dost výdělku se dále svítilo svíčkami a petrolejkami. Úplná elektrifikace Malé Roudky a Skočovy Lhoty byla uskutečněna až v roce 1948. Elektrický proud byl puštěn do sítě 30.září v Malé Roudce ve 14.30 hodin a ve Skočové Lhotě v 15.17 hodin. Večer byla v hospodě ve Skočové Lhotě velká hostina. O bezvadné pohoštění se postaraly hospodyně z obou obcí. 18.července 1951 byl do obou obcí zaveden z Velkých Opatovic telefon. Hovorny byly zřízeny v hospodách v obou obcích. Dnes zeměkouli obaluje noosféra… v Malé Roudce i Skočové Lhotě se můžete jednoduše připojit k internetu a přesto po večerech ještě v některých chalupách čtou ze starých kronik. Jsme totiž v kraji písmáků.

TURISTIKA

Turistické zajímavosti v obci:
Hornictví v Malé Roudce
Většina obyvatel všech okolních obcí se odedávna živila prací v zemědělství. V druhé polovině 19. století, v době vzestupu průmyslové výroby, se naskytla pro ty, kteří chtěli pracovat, i příležitost vydělat si peníze v hornictví. U Malé Roudky, Bezděčí a Svárova se dolovaly až do prvních dnů
I. světové války žáruvzdorné jíly na úpatí kopců Kadlice a Bzovice (na mapě jsou uváděny jako Kadlečí a Na Skalici, tak ale kopce z domácích nikdo nenazve). Těžily je zde firmy Mauve z Berlína, Gessner a Pohl – tehdejší majitelé šamotky ve Velkých Opatovicích i firma Sedlák a spol. z Blanska. Práci měli i formani „hliňáci“, jak se jim říkalo, kteří vozili na povozech vytěženou hlí99nu na nádraží do Letovic a Březové, později i do Velkých Opatovic. Poslední důlní práce v Malé Roudce probíhaly v roce 1936.
Ve Studeném pod Kadlicí se ještě v 80. letech 19. století těžila tuha (1870-1872). Šachty byly tři. Těžba musela být ukončena, když šachty vyhloubené do určité hloubky zaplavila voda a zasul tekoucí písek. V první šachtě zůstal jeden havíř a zatopil se i parní stroj. Ze třetí štoly byl za druhé světové války v roce 1945 zřízen kryt pro ženy a děti.
Obživu přinášelo také kamenictví. Největšího rozkvětu dosáhlo na konci 19. a na začátku minulého století. V lomech na Kadleci a v Opatovicích byla těžena opuka. Místní kameníci pracovali nejen na přestavbě hradu Bouzova, na zámku v Kroměříži, na stavbě dómu v Brně a v Olomouci, ale i v Lipsku, Drážďanech a v Berlíně. Schody a části opracovaných kamenů z lomu na Kadlici (ze Širůčkovy skály) vozili za nimi často sedláci s koňmi, z cest se vraceli i za několik dní.
Dokud u nás kvetla havířina a na Kadleci a Bzovici se dobýval žáruvzdorný jíl, drželi havíři jediný placený svátek v roce na sv. Barboru, patronku havířů.
Ráno šli havíři společně do opatovického kostela na mši slouženou za živé i mrtvé druhy. Peníze na mši si mezi sebou vybrali. Z kostela odcházeli do hospody na hostinu, vypravenou jim zaměstnavatelem. V povznesené náladě se vraceli domů až k ránu. Nesčetněkrát se za ten večer opakovala stará havířská hymna:

Když havíři do země jdou, Zdař Bůh, Zdař Bůh, Zdař Bůh.
Když havíři do země jdou, svatým křížem se žehnajou,
Zdař Bůh, Zdař Bůh, Zdař Bůh.

Aby je v zemi chránila, Zdař Bůh.
Aby je v zemi chránila, ta svatá panna Barbora,
Zdař Bůh, Zdař Bůh, Zdař Bůh.

Pozůstatky některých důlních děl na Kadlici jsou dobře patrny vpravo vedle silnice cestou z Malé Roudky ke Svárovu.

Další turistické aktivity

Zdejší terény jsou vhodné pro pěší turistiku, cykloturistiku, za příhodných sněhových podmínek i pro lyžování (běžky). Lesy poskytují radost houbařům.
V letním kulturním areálu ve Skočové Lhotě se konají každoročně v půli července pivní slavnosti a letní zábavy.

TIP NA VÝLET
Kamenná svatbaV tomto kraji stále lidé, při hovoru mezi sebou, používají většinou moravské hanácké nářečí v podobě, jak odpovídá jeho periferii, Malé Hané. Patří také ke starým vyprávěním, která se tradovala z pokolení na pokolení.
„Je to još toze dávno,“ říkají staří vyprávěči, „bela pré tade na vrchách v jedné dědině svarba. Svadebčani bele v hospodě a toze dlóho se tam zdržele. Kochařke měle još dávno hidla hovařeny a svadebčanu se dočkat nemohle. Jedna kochařka ve zlosti povidá: Bodejť be tam još skameněle. A v to chvilo právě se vracejici svarba přes Vrši tam skameněla. A to só te balvane po tem kopco roztróšeny.“ Vyprávěči neopomenuli připomenout, že „za staréch času to belo tak, že jak hdo komo řekl, tém se proměnil. Deš nekomo řekl te žabo, bel žabó, deš řekl sviňo, bel sviňó“.
Ke vzniku této dávné pověsti daly podnět skalní útvary v lese nedaleko od Malé Roudky a Svárova, které při troše fantazie představují koňská
spřežení a svatební kočáry. Nejpodobnější je kočár první, v němž prý jel ženich s nevěstou.
Ke kamenné svatbě se lze dostat po červené turistické značce z Velké Roudky nebo cestou odbočující ze silnice od Malé Roudky na okraji Svárova směrem k jihu.
Cestou na Bzovici
V ohbí silnice ke Svárovu lze pokračovat přímým směrem po cestě proti proudu potoka Jevíčky (s místním názvem Bitýška) mezi úbočími kopců Kadlicí a Bzovicí (na mapě s názvem Na Skalici). Cesta nás zavede do Bezděčí. (je zde poslední roubené stavení na Velkoopatovicku) a okolo kapličky zpět ke Bzovici. Málo znatelná lesní cesta nás přivede až na vrchol, kde bývala vojenská pozorovatelna. Nyní je výhled bohužel zakryt vzrostlými stromy, aby se nám otevřel úžasný pohled na panorama zvlněné krajiny Drahanské vrchoviny, musíme poněkud sejít na okraj pasek na úbočí svahu. K Malé Roudce se vrátíme stejnou cestou u potoka, po které jsme vycházeli.

Zdroje informací:
OÚ Malá Roudka
František Kopřiva, Malá Roudka – Dějiny od nejstarších dob do roku 1960
František Kopřiva, Malá Roudka – Život a práce našeho lidu